Dnes se podíváme na proces instalace samotného operačního systému FreeBSD 8.0. Ukážeme si, kde sehnat libovolnou distribuci a jak se prokousat základními nastaveními instalačním průvodcem. Zároveň s tím připravíme server k prvnímu nabootování.
Kde získat FreeBSD?
Na stránce http://www.cz.freebsd.org/cs/releases/ si lze projít historii vývoje, my se zaměříme na nejaktuálnější distribuci, a to v době psaní tohoto článku 8.0. I když server nepotřebuje GUI, my si ho stejně později v tomto seriálu nainstalujeme pro snadnou práci přímo na serveru a případný VNC server. Jmenovitě to bude GNOME, i když v současnosti je "lehce" opoždění svými aplikacemi vůči možnostem OS. Ovšem velkou výhodou v8.0 je úplná podpora souborového systému ZFS.
Ze stránky http://www.cz.freebsd.org/releases/8.0R/announce.html si jedním z možných kanálů (FTP, Torrent, HTTP) stáhneme aktuální image instalačního média, konkrétně 8.0-RELEASE-i386-dvd1.iso, který si po stažení vypálíme. Poté jen vložíme do mechaniky a instalace může začít...
Instalace systému
Předně pokud Vám kdykoli během této části článku bude nejasný můj postup, tak vřele doporučuji stránku http://www.freebsd.org/doc/handbook/install.html, kde je vše s pedantickou pečlivostí popsáno.
Modrá obrazovka, která na nás vyskočí je typické CLI GUI od FreeBSD, jež se spouští nejenom např. při konfigurování vlastností překladu, ale i jako aplikace sysinstall dostupná kdykoli z terminálu pro základní správu počítače. Co je podstatné vědět k ovládání - pohybujeme se šipkami v rámci aktivního prvku, TABem se obvykle přepínáme na další prvek tohoto GUI. Mezerou provadíme označení v případě možnosti více voleb a Enterem aktivujeme aktivní prvek (zmáčknutí tlačítka, vstup do submenu).
První nastavení, které provádíme, je geografická lokalizace serveru, takže nastavme volbu 53 Czech Republic a na další obrazovce vyberme českou znakovou sadu Czech ISO (accent). Co se týče této znakové sady, tak výběr je v této chvíli čistě kosmetický a osobně se mi víc osvědčilo až post-instalační šibování z Locale u terminálů a X-serveru. Nicméně držme se doporučeného postupu.
Ocitneme se v hlavní nabídce sysinstallu, kde vybereme možnost Custom a zmáčkněme Enter. V nabídce pre-instalačních kroků s názvem Choose custom installation options nás bude zajímat nejprve rozdělování disků v 3 Partitions, kteroužto volbu i zvolíme.
Otevře se nám editor partitions a uvažujeme-li, že operační systém instalujeme na čistý disk, který chceme zcela dedikovat pro FreeBSD, tak stačí zmáčknout písmenko "A" (které alokuje celý diskový prostor) a následně písmenko "Q" (pro potvrzení změn a návrat do předchozího menu). V případě komplexnějších nároků na použití disku využijeme dalších možností tohoto editoru ("C"/"D" = vytváření/mazání partitions, ad.)
Po rozpartitionování disku se instalátor zeptá na to, jaký Boot Manager má použít. Pokud již na disku existuje nějaký předchozí OS, který chceme používat spolu s FreeBSD a pokud jsme zvyklí na jeho Boot Manager, tak zvolíme možnost None - s tím, že ho po instalaci ručně doplníme o možnost bootovat do nového FreeBSD systému. Lepší variantou pro již existující OS (testováno pro Windows či Linuxové distribuce jako Ubuntu a CentOS) či variantou pro úplně čistý disk je volba BootMgr, která zavede do MBR nativní FreeBSD Boot Manager a právě té se budeme držet i my.
Zpátky v nabídce pre-instalačních kroků zvolíme možnost 4 Label. Otevře se nám editor velmi podobný tomu, kterým jsme upravovali partitions, jen s tím rozdílem, že teď vytváříme logické svazky. Pokud se nechceme ničím moc zabývat, tak zmáčkneme tlačítko "A", čímž za nás instalátor provede implicitní rozdělení. Osobně se mi však vyplatilo si s rozdělováním trochu vyhrát pomocí dalších písmenkových voleb. Nabízím své (empiricky) ověřovené nastavení:
- kořenový svazek / - velikost 1GB
- swapovací prostor - velikost 2GB
- /var - velikost 1,5-5GB
- /tmp - velikost 0,5-1,5GB
- /usr - zbytek alokovaného prostoru
Až budeme s rozdělováním spokojeni zmáčkneme tlačítko "Q", čímž potvrdíme změny a octneme se opět v nabídce pre-instalačních možností. Volbou 5 Distributions se dostaneme do nabídky, ve které si zvolíme, co všechno se bude instalovat. Zde je nutné si povědět něco o balíčkovacím a portovacím systému FreeBSD. Jako v obdobných UNIXových systémech máme možnost aplikace instalovat buď z balíčků (packages) jako předkompilované binárky, nebo s portů, kde si stáhneme zdrojové kódy aplikace a kompilaci provedeme na vlastní mašince. Ale zpět k naší instalaci, zvolme možnost B Custom a podle níže uvedeného obrázku zašrtněme položky (v případě dotazů k jednotlivým zaškrtávaným položkám volíme anglické varianty manuálových stránek, generické zdrojáky, atd.):
Pokud máme dost místa na disku, tak nám nic nebrání zvolit v předchozí nabídce All či jinou předpřipravenou variantu (Developer, Kern-Developer, User)a o nic se nesterat. Pokud si zvolíme tuto předpřipravenou variantu, vždycky se nás instalátor zeptá, jestli chceme nainstalovat i kolekci portů. Zde důsledně doporučuji ano, ne vše je dostupné v předkompilovaných binárkách a díky portům si usnadníme hledání nejaktuálnější podporované verze té či oné aplikace, kteoru budeme později instalovat!
Až jsme s velikostí své distribuce spokojeni, tak zmáčkneme tlačítko OK a vrátíme se k poslední pre-instalační volbě, kterou je 6 Media a protože jsme si předtím dali tolik práce se stahováním image s Internetu a jeho následným vypálením na DVD je naší jednoznačnou volbou 1 CD/DVD a zmáčknutí Enteru. Nezbývá než potvrdit všechny pre-instalační volby v menu možností 7 Commit, odsouhlasit varování o tom, že tohle je poslední místo, ze kterého už není návratu, nadechnout se a spustit instalaci!
První kroky po instalaci
Pokud instalace proběhla bez problému, tak se vrhněme na post-instalační procedury z menu FreeBSD Configuration Menu. Nejprve přes volbu Root Password nastavíime nové rootovské heslo.
Pro pohodlnost a zejména pokud jsme zvyklí na Linuxové prostředí, tak si přiinstalujeme BASH přes menu Packages, dále položku shells a nakonec označíme námi pochtívaný BASH.
Pomocí User Managementu a následné volby User vytvoříme aspoň jeden nerootovský účet, jakožto správce systému (je členem skupiny wheel). Máme možnost mu nastavit i základní shell a využijeme tak v předchozím kroku přiinstalovaného BASHe a políčko Login shell vyplníme /usr/local/bin/bash.
Zpátky v post-instalační nabídce zvolíme možnost Exit čímž se lehce zmatečně dostaneme zpět do preinstalační nabídky, kde dáme opět Exit a v hlavním instalačním menu klikneme na Exit installation. Systém se dotáže, zda-li smí rebootovat počítač. Pokud zvolíme OK, měla by být základní instalace systému FreeBSD hotová!
Po nabootování se přihlásíme nejlépe pod nerootovským účtem, který jsme si vytvořili ke správě počítače. K většině instalací budeme potřebovat rootovská práva, takže stejně jako v jiných unixových systémech zde funguje příkaz su. A jako závěrečnou doušku jen přidám, že chceme-li si změnit základní rootovský shell na BASH, stačí po zalogování se zadat:
su
pw user mod -n root -s /usr/local/bin/bash
exit
| Comments |
|
3.26 Copyright (C) 2008 Compojoom.com / Copyright (C) 2007 Alain Georgette / Copyright (C) 2006 Frantisek Hliva. All rights reserved."
| Next > |
|---|